Chudobín - obec zaniklá před 50 léty

Zemřela Jarmila Gaze–Stejskalová

Dne 17. dubna 2013 zemřela ve východoanglickém městečku Westgate ve věku 93 let paní Jarmila Gaze (roz. Stejskalová). Narodila se 19.12.1919 v Chudobíně, kde také až na kratší období studií v Brně, v harmonickém rodinném prostředí a v idylické krajině v údolí chudobínské Svratky strávila svá dětská a dívčí léta. Období nacistické okupace, které tak hluboce zasáhlo do života mnoha lidí našeho národa, i pro paní Jarku přineslo události a změny natolik dramatické, že by si zasloužily literárního zpracování. Zdánlivě poklidné chudobínské údolí bylo během válečných let trasou cest partyzánských oddílů, trestných výprav esesáckých oddílů ale i místem úkrytů mnoha vojenských zběhů nejrůznějších národností a politických frakcí. A v létě 1944 došlo u Chudobína k osudovému setkání Jarmily Stejskalové s majorem britské armády Lawrencem Gordonem Gazem („Jimmym“), zběhlým ze zajateckého německého tábora v Moravské Třebové. Na tomto místě není možno podrobně vyprávět o tom, co vše vykonaly rodina Stejskalova a jmenovitě paní Jarka pro jeho bezpečný úkryt, pro obstarávání stravy, navázání jeho kontaktů s partyzánskými oddíly, s veselským farářem p. Gustavem A. Říčanem, zejména pak o péči poskytnuté mu po jeho těžkém zranění při návratu ze společné bojové akce s partyzány u Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu, při záchraně před hrozícím zatčením ruskými komandy i při organizování transportu Jimmyho přes americkou okupační zónu do Anglie. Bez nadsázky mu několikrát zachránili život ale bezpočtukrát také riskovali svůj život vlastní.
Vztah mezi L. G. Gazem a Jarkou není možné označit jako lásku na první pohled, přesto se však postupně vytvořila nádherná „love story“ a hluboký citový vztah (tak ve svém nekrologu hodnotí vývoj vztahu svých rodičů pan Peter Gaze). L.G. Gaze se krátce po skončení války do Československa vrátil, s Jarkou uzavřeli manželství a po krátkou dobu jim bylo umožněno žít „honosným“ životem v Bratislavě, kde byl Gaze jmenován britským vicekonzulem. Toto poklidné období náhle skončilo v r. 1951, kdy byl Gaze i s rodinou z politických důvodů vypovězen a do 24 hodin museli na dlouhou dobu Československo opustit.
Následující etapa života v Anglii, na rozdíl od představ mnoha lidí, nebyla pro paní Jarku snadná. Setkávala se tu zpočátku s „nedůvěřivým“ přístupem místních obyvatel, čekalo ji několikeré stěhování, nepříliš úspěšný pokus o podnikání, trápily ji nemožnost navštěvovat svoji vlast a zejména svoji maminku, s níž ji pojilo neobyčejně pevné pouto a kterou již nikdy nespatřila ale také zánik milovaného rodného Chudobína pod vodami vírské přehrady. Náročná byla péče o pět dětí, jimž vytvořila nejen krásné rodinné prostředí ale vštěpila jim i lásku ke své české vlasti. Manžel L. Gaze zemřel v r. 1971, obzvláště bolestivě ji pak postihlo úmrtí nejstaršího syna Anthonyho (Jima) v r. 2000.
V období po r. 1961, kdy bylo obvinění vůči L.G. Gazemu zrušeno a kdy oběma bylo opět povoleno Československo navštěvovat, nastalo určité zlepšení. Paní Jarka toho po dalších téměř 30 let s láskou využívala. Měla Vysočinu, Dalečín, zdejší obyvatele, přírodu velmi ráda. Byla společenská, ráda si s přáteli zazpívala u táboráku, zahrála na harmoniku.
Naposledy se mi podařilo s paní Jarkou setkat a pohovořit v Canterbury v létě roku 2008, tedy v době, kdy již pro pokročilý věk přestala Českou republiku navštěvovat. Udivila mě svojí vitalitou, hlubokým zájmem o vše dění, vynikající pamětí, především však neobyčejnou moudrostí, životním nadhledem, vzácně objektivním a smířlivým hodnocením i těch událostí a lidí, jež mnohdy tak drasticky zasáhly do jejího života.
Jarmila Gaze – Stejskalová bylá opravdu dobrá a ušlechtilá žena, jejíž životní osud i hrdinství by zasloužily detailnějšího zhodnocení a ocenění.
Budiž čest její památce!
Milan Peňáz

obrazek obrazek
.

Výstava fotografií

V průběhu července a srpna proběhla v salonku restaurace Kohinoor v Dalečíně výstava fotografií zaniklé obce Chudobín, zatopené Vírskou údolní nádrží. Výstavu připravili panové Milan a Jiří Peňázovi. Jelikož se výstava setkala s velkým zájmem místních i přespolních obyvatel, dovolili jsme si, se souhlasem autorů výstavy, její malou část prezentovat na našich stránkách.

Projev Ing. Hudce při otevření výstavy v Dalečíně 17. 7. 2003

Vážené dámy a pánové, Nestává se naštěstí příliš často,aby bylo možné uvést výstavu o obci, zmizelé pod vodou.Jednak počet těchto obcí je u nás malý, jednak málokterá z nich měla asi to štěstí, že mezi těmi, pro které znamenala domov, jsou lidé typu autorů dnešní výstavy – dvou bratří Peňázů a inženýra Munzara. Jak jste již viděli nebo jak ještě uvidíte, není podobná výstava záležitostí pouhého počtu materiálu: materiálu umožňujícího uspořádat podobnou výstavu, je mnoho, ať jsou to fotografie, obrazy, rodinné i veřejné kroniky a paměti. A to ještě nebylo možné vystavit vše, co autoři nashromáždili. Nedejme se však mýlit – uspořádat z tohoto materiálu dnešní výstavu neznamenalo prostý výběr z jednoho či několika archivů. Mnohem více to znamenalo zjišťovat, kde jaký materiál je uchováván – ať již ze záměrné piety či kde leží někde nepovšimnut, najet stovky kilometrů, navštěvovat pamětníky, archivy, vypůjčovat a většinou ofotografovat a teprve nakonec vše utřídit, vybrat věci podstatné a připravit k vystavování (A nutně říci, že prakticky vše na vlastní náklady)

Co tedy současná výstava ukazuje? Jaký vůbec byl Chudobín před zmizením? I na speciálních mapách to byla jen malá skvrna a jméno. V místopisu Markrabství Moravského z roku 1898 je Chudobín osadou Dalečína, vykazující 18 domů a 144 Čechů, sousedící osada Hamry má pouhé 2 domy a 28 Čechů. Až do doby zatopení se tedy Chudobín příliš nezvětšil – i s Hamry měl 22 domů a kolem jednoho sta stálých obyvatel. Možná je vhodné říci, že jméno obce pozůstalé z dávných staletí – Chudobín – před zatopením již ne zcela odpovídalo. Obyvatelé se stejně jako v celém okolí živili zemědělstvím, prací v lese, řemesly, dokonce v Hamrech byla prosperující přádelna Jaroškova. A stále více se uplatňoval – zejména na pohlednicích – Chudobín jako Českomoravské Švýcarsko. Romantické údolí Svratky kolem Chudobína procházeli a zastavovali se v místním pohostinství nejen turisté, ale vesnice a krása krajiny upoutala některé návštěvníky natolik, že se sem pravidelně vraceli ať již v létě nebo v zimě. A nejen se vraceli – sami můžete na vystavených dílech zaznamenat, jak vnímali a zobrazovali Chudobín a jeho krajinu výtvarník Státního divadla v Brně Josef Adamíček či umělečtí fotografové Hynek Jestřábek nebo Josef Mačenka.

Nebyla to však pouze krajiny, která sem přitahovala návštěvníky. V obci existoval kulturní život, jeho nositelem, jak bylo u nás na venkově zvykem, byl především hasičský sbor. Pokračovala zde tehdy ještě nepřerušená tradice aktivních zábav s tancem nebo divadelní představení ochotnického souboru. V létě tomu přispívali i skautské návštěvy a zejména život trvalého letního tábora Sokola Husovice. Vnější stránku tohoto dění mohly zaznamenat i početné fotografie i jiné materiály. O čem však nemohou sebecennější a sebevzácnější obrazové dokumenty promluvit, je živá paměť místa. Jsou sice v kronice záznamy, v nichž se dočtete, ve kterém roce a v kterém domě byl instalován první radiopřijímač. Nicméně ani tyto kroniky nemohu nahradit lidskou paměť. Ta nese v sobě radosti, strasti i každodenního života jednotlivých lidí, výjimečných okamžiků, vztahů mezi sousedy či osudy celých rodů a vesnického společenství. Tyto osudy se nedají vyčíst z tváří na fotografiích a mizí v postupně blednoucích až zcela zapadlých tonech mezi generacemi. Přitom by dnes neuspěla románová díla Raise, Holečka, Mrštíků či Terezy Novákové , zachycující život na našich vesnicích v 19. Století. Celá dnešní výstava je tedy především věcí srdce, nikoliv archivů, profese a peněz. Snaha oživit podobu a snad i ducha Chudobína, zmizelého před 50 lety pod stoupající vodou Vírské přehrady, patří zřejmě k hledání kořenů vlastního života. Odezva, kterou příprava výstavy měla, ukazuje, že autoři výstavy nejsou v tomto hledání a snad i nalézání sami. A zato především velký dík.

Fotogalerie a staré pohledy

obrazek obrazek obrazek

Spoustu dalších starých snímků a pohledů naleznete v této fotogalerii.